Tradiční kontrola pražení spočívá v kombinaci zraku, sluchu a čichu. Při vizuální kontrole se používá TRIER neboli malá lopatka, která je umístěna přes malý otvor na spodní části bubnu. Při otáčivém pohybu bubnu se nabere lopatkou malý vzorek zrna, který se barevně porovnává se vzorkem již upražené kávy.

Při pozorování sluchem zjišťujeme hlasitost praskajících zrn. Dodejme jen pro úplnost, že máme dvě stadia praskání. Praskání se projevuje vždy při určité teplotě kávových zrn. A proto při zkušenostech víme, v jakém stadiu se pražící zrna nachází. Částečně můžeme rozpoznat čichem, v jaké fázi pražení káva je. Tento způsob je velmi nepřesný a dnes jen málo používaný.

Moderní kontrolování

V dnešní době se již používá elektronické zařízení, kdy se naměřené hodnoty zakreslují do grafu dané kávy do daného stupně.

Nejčastěji měříme:

• povrchovou teplotu zrn;
• a teplotu vzduchu.

Teplota na povrchu zrna je částečně přímo úměrná s vnitřní teplotou zrna, která je těžko měřitelná.

Druhým důležitým faktorem je teplota vzduchu, který praží kávu. Tato hodnota je rozdílná od teploty zrn. Čidlo v buňce zaznamenává momentální stav proudění vzduchu, který má vliv na teplotu, rychlost pražení a konečnou chuť kávy. Tuto technologii má i náš pražící stroj.

V poslední řadě zde patří infraspektometr nazývaný AGTRON, který měří barevné vlny nebo elektromagnetickou energii. Toto měření se převádí na přesná čísla, která nám určují v jakém stadiu se pražení nachází.