Sumatra Orang Utan

Tato káva a příběh za ní nejsou jen o bohaté chuti, ale také o odpovědnosti vůči místním komunitám, přírodě a budoucnosti orangutanů. Děkujeme, že svou volbou přispíváte k zachování těchto unikátních ekosystémů.

TRACEABILITY / SLEDOVATELNOST

Husté deštné pralesy na Sumatře jsou domovem kriticky ohrožených orangutanů. Stále pokračující kácení kvůli palmovým monokulturám ohrožuje nejen existenci orangutanů, ale i živobytí místních pěstitelů kávy. Proto spolupracujeme výhradně s malými farmářskými družstvy, která si uvědomují význam deštných pralesů a jejich biodiverzity jako základu pro svůj udržitelný život. Sumaterský deštný prales je „plící“ naší planety, navíc poskytuje útočiště mimořádně pestré škále živočichů (např. sumaterský tygr, trpasličí slon, bílý nosorožec, orangutan).

Tuto kávu jsme pojmenovali Orang Utan právě proto, abychom upozornili na situaci na ostrově a podpořili ochranu orangutanů i jejich přirozeného prostředí. Z každého přímého prodeje proto věnujeme 1 % výnosu na projekty na ochranu orangutanů a zachování jejich habitatu. Malopěstitelé zapojení do této produkce hospodaří v oblasti Bener Meriah a Pantan Lues, která sousedí s nedávno vykácenými plochami. Tito farmáři potřebují finančně udržitelný model pěstování, aby ochránili svou půdu a nemuseli ustupovat tlaku palmových plantáží.

Průměrná farma zde má rozlohu mezi půl až jedním hektarem, přičemž 75 % pěstitelů v tomto okrese tvoří ženy a neuvěřitelných 99,9 % jsou tzv. smallholders – tedy malí pěstitelé. Uprostřed zbytků bujné vegetace sopečných hor stále roste káva, působivý přírodní zázrak, který musíme chránit, rozvíjet a zajistit, aby byl domov dostatečnému počtu orangutanů zachován navždy.

HISTORIE INDONÉSKE KÁVY

Historie kávy v Indonésii, podobně jako v jiných pěstitelských zemích, je úzce propojena s kolonialismem, otroctvím a monopolním obchodováním velkých nadnárodních společností. V roce 1602 založila nizozemská vláda „Nizozemskou Východoindickou společnost“ (VOC; Verenigde Oost-indische Compagnie), které udělila 21letý monopol na obchod s kořením. Šlo o první model nadnárodní korporace v moderních dějinách.

Zpočátku VOC obchodovala s kávou v Moše (dnešní Jemen). V první polovině 17. století se káva prodávala pouze v arabském světě a Asii, protože v Evropě ještě nebyla poptávka. Ke konci 17. století se však kavárny rozšířily po celé Evropě a Nizozemci, Angličané i Francouzi začali obchodovat s kávou dovezenou z arabských přístavů. Arabové se snažili udržet své monopolní postavení a bránili vývozu kávových semen nebo sazenic. Když se však kolem roku 1690 v Evropě káva stala vysoce oblíbenou a nestabilní politická situace v arabských zemích ohrožovala dovoz, pokusily se různé evropské státy získat živé kávovníky nebo semena.

Vítězem závodu o kávové sazenice se stali Nizozemci, kteří je s největší pravděpodobností získali v Malabaru (dnešní Indie), kde v té době vládla VOC. Do Batávie (dnešní Jakarta) byly kávovníky přivezeny roku 1696 a v roce 1711 vypluly z Jávy do Evropy první exporty kávy. Při první zásilce šlo přibližně o 450 kg, o deset let později už export činil 60 000 kg.

Původně se káva pěstovala pouze na Jávě, nicméně v roce 1870 rozšířili Nizozemci pěstování Arabiky do oblastí na Sumatře, Bali, Sulawesi a Timoru. Na severu Sumatry se první kávovníky objevily v okolí jezera Toba v roce 1888 a v horské oblasti Gayo u jezera Tawar pak roku 1924.

ODRŮDY KÁVY V INDONÉSII

Druhy kávovníku druhu Coffea arabica, původem z Etiopie, se nejprve rozšířily do sousedního Jemenu a poté putovaly do celého světa. Kávy, které dnes označujeme jako “Typica”, pocházejí z rostlin dovezených z Jemenu právě Nizozemci (případně přes legendárního indického Sufiho Baba Budana) na Jávu a okolní ostrovy.

Začátkem 20. století došlo k masivnímu rozšíření rzi kávovníkové (CLR), které téměř zničilo veškerou Arabiku. Pěstitelé tak nahradili Arabiku odolnějšími variantami rodu Coffea Canephora (Robusta). Chuťově se ale tyto druhy nemohly srovnávat s původní Arabikou. Přesto část původních rostlin Typica na severu Sumatry přežila a na některých místech je lze nalézt dodnes.

V 20. letech byl na ostrově Timor objeven Timor Hybrid (HdT) – přirozený kříženec mezi Coffea Arabica a Coffea Canephora. Tento hybrid byl odolný vůči rzi, háďátkům i dalším chorobám bobulí. Objev Timor Hybridu se stal klíčovým pro budoucí šlechtění kávovníků. Mladé lístky kávovníků z odrůd Typica mají bronzové zbarvení, zatímco listy u odrůd z větve Bourbon jsou světle zelené.

V oblasti Gayo se v současnosti pěstují například odrůdy Bergendal, Sidikalang, Rambung, různá označení linií S (S-Lines), USDA, Catimor Jaluk, Ateng Super, BP 542, C-50 nebo nověji doporučované Gayo-1, Gayo-2 a P-88, které mají vysokou produktivitu i skvělou chuť v šálku.